Ahoj, jmenuji se Rita a jsem zachráněná ovčanda z moooc nevhodných podmínek.

17.3.2015 se moje nová panička dozvěděla, že jsem zavřená v tmavé kůlně bez oken, bez jídla a pití, že můj “pán”, byl soudně vystěhován a mě zavřel do kůlny a zapomněl na mě. Občas jednou za pár dní, 7-10, si na mě vzpomněl a když nebyl opilý a měl něco k jídlu, tak mi kousek přinesl. Já jsem tam moc plakala, několik dní a nikdo mi nepomohl. Tak jsem jen čekala, už jsem ani nevolala o pomoc a lidé si mysleli, že jsem už umřela. Jedla jsem hlínu, kamínky a vše co jsem v kůlně našla. I vlastní výkaly. To mě drželo při životě. Ale pak jsem už neměla sílu, tak jsem jen ležela, hubla a čekala až umřu. Trvalo to několik týdnů, než se o mě nová panička dozvěděla. Protože byla v práci, nemohla se za mnou hned rozjet, za což se mi hned druhý den s pláčem omlouvala. Ale pak přišel ten den.